Kostelík sv. Maří Magdaleny

Barokní areál Skalka (kostelík a klášter) je otevřen pouze v sezóně, která trvá od dubna do října.
V době od listopadu do března jsou tyto objekty pro veřejnost uzavřeny.
Výjimkou je volně přístupná křížová cesta, kterou můžete navštívit celoročně.

OTEVÍRACÍ DOBA KLÁŠTERA A KOSTELÍKA (duben-říjen):
úterý-pátek: 13:00-17:00
víkendy a svátky: 10:00-17:00
pondělí: ZAVŘENO

Kostelík sv. Maří Magdaleny stojí na skále, vyčnívající nad městem Mníšek pod Brdy, a je součástí barokního areálu Skalka.

Kostelík byl vybudovaný v letech 1692-1693 stavitelem Kryštofem Dientzenhoferem, byl první stavbou na ostrohu nad městečkem. Kostelík byl postaven na náklady zbožného majitele mníšeckého panství Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu (1651-1704). Stavební dozor měli Jan Rektoris a Benedikt Spinner z Mníšku.

Vzorem pro stavbu kostelíka byla kaple v jeskyni La Sainte Baume v jižní Francii, kde světice podle legendy třicet let žila. Engel získal pro své plány slavného architekta Kryštofa Dientzenhofera a vyslal ho na studijní cestu do Provence a ten inspiraci zhmotnil do podoby českého baroka.

Zvláštností této stavby byly vnitřní omítky napodobující krápníkovou jeskyni.

Na oltáři byla umístěna socha klečící sv. Maří Magdalény a ve výklencích sochy svatých poustevníků –  sv. Pavla, sv. Antonína, sv. Ivana a sv. Prokopa, všechny z dílny význačného pražského řezbáře Jana Jiřího Bendla. Po straně byl oltářík s obrazem sv. Františka Serafinského a obrazem sv. Františka od Karla Škréty, na druhé straně stála kazatelna. Na jižní straně se nalézala nevelká sakristie a pod ní ve skále vybudovaná krypta.  Podlaha byla dlážděna oblými kameny, tzv. kačery z nedaleké řeky Berounky.

Pro kostelík dal jeho zakladatel zhotovit i mešní náčiní – skvostnou monstranci osázenou drahokamy, kalich a zlacenou paténu, pacifikál, ciborium, šest svícnů a kadidelnici.  Kvůli bezpečnosti byl tento poklad uložen na mníšeckém zámku a pouze v den svátku sv. Maří Magdalény, v době konání bohoslužby na Skalce, byl ve slavném průvodu nesen na Skalku.

Tradice poutí na Skalce skončila rokem 1953 – jednak díky celospolečenskému klimatu, který nepřál církevním slavnostem, jednak díky skutečnosti, že kostelík i celý areál byly v 50. letech postiženy necitlivým poddolováním Skalky. S postupem těžby železné rudy se ve zdech kostelíka začaly objevovat trhliny a v okolním terénu propadliny. Ačkoli byl záhy po skončení 2. světové války celý areál nákladně zrekonstruován, po deseti letech od rekonstrukce byl zdevastován a zcela opuštěn. Bendlovy sochy byly z kostelíka přemístěny do mníšeckého kostela sv. Václava, kde je můžeme vidět dodnes, další výzdoba interiéru propadla zkáze.

Po ukončení těžby v r. 1967 došlo postupně ke stabilizaci horninového masivu a to dalo šanci obnově kostelíka a celého areálu. Začátkem 80. let byly na kostelíku sv. Maří Magdalény zahájeny záchranné práce – došlo ke zpevnění základů betonovými injektážemi, vyzdění trhlin a později dozdění nového věnce. V roce 1993 byla dokončena  obnova fasády a klempířských prvků, došlo i na opětovné osazení  restaurovaného zvonu.

V červenci 1993, v rámci oslav 300 let od dokončení kostelíka, se před ním konala slavnostní mše sv. sloužená tehdejším arcibiskupem Miloslavem Vlkem. Červencové mše pod širým nebem se od té doby konají v areálu každoročně a jsou vždy spojeny s kulturními akcemi – výstavami a koncerty v kostelíku a klášteře.

V interiéru kostelíka se od roku 2021 nachází originál sochy sv. Jana Nepomuckého (neznámý autor, 2. polovina 18. století), který do roku 2002 stával v horní části mníšeckého náměstí.

Skip to content