Ve funkci starostky města Mníšek pod Brdy zahájila již čtvrtý rok svého volebního období. V uplynulém roce stála za rozjezdem několika důležitých projektů, které ovlivní podobu našeho města. Letošek bude zlomový, neboť v říjnu se konají komunální volby, ve kterých budou mníšečtí občané rozhodovat o novém složení zastupitelstva a radnice.
Loňský rok se nesl ve znamení pokračující koronavirové pandemie. Jaký byl z Vašeho pohledu?
Na covid se dnes odvolává téměř každý člověk, takže jsem ho tu původně vůbec nechtěla zmiňovat, ale pravdou je, že když rekapituluji poslední rok, vlastně poslední dva roky, tak jsem na něj ve své práci narážela úplně všude. Třeba s odpadovým hospodářstvím to původně bylo vymyšlené tak, že v průběhu roku 2020 si se starosty regionu definujeme variantu spolupráce ve svozu a likvidaci odpadů, sdružíme se do nějakého celku a založíme si vlastní odpadovou společnost, která by začala zajišťovat službu od července 2021, kdy Mníšku končila 10letá smlouva se společností Komwag. Nechali jsme si zpracovat analýzu odpadů celého regionu, v létě jsme zorganizovali výjezdní zasedání na Moravu, abychom se inspirovali dobrou praxí v jiných obcích, a do konce roku jsme chtěli zvládnout diskuzi s občany o podobě společnosti, variantách financování včetně nových dotací a založení svazku obcí. Místo toho přišla podzimní vlna covidu, která ochromila běžné fungování obcí, společná setkání byla prakticky znemožněná vládními opatřeními nebo nemocí samotnou, zpomalilo se projednávání Evropského rozpočtu a tím se natáhly termíny dotačních výzev, všechno ustrnulo. Tedy až na smlouvu s Komwagem, které vyprchával čas stále stejně rychle. Když nás covid konečně „vyplivl“ v květnu 2021, do vypršení smlouvy zbývalo pár týdnů.
A takových případů byla celá řada. Oprava Lhotecké ulice, která se v roce 2021 neuskutečnila, protože z realizace odstoupily dvě firmy, kruhový objezd pod mostem dálnice, který kraj přesunul až na rok 2023, neopravená střecha městského úřadu, protože se nikdo nepřihlásil do výběrového řízení. Co mě na tom štvalo asi ze všeho nejvíc, bylo to, že jsme si prostě nemohli mezi sebou normálně promluvit. Byla jsem vždy zvyklá řešit problémy konzultací s ostatními, svolat schůzku, vše si vysvětlit a společně navrhnout řešení. V samosprávě jsem vždycky věřila ve veřejná setkávání a společnou diskuzi, protože mi to
umožňovalo zůstat v kontaktu s tím, co lidé prožívají. Proto jsem také hned na začátku volebního období zavedla pravidelná setkávání s veřejností. No a najednou nebylo možné dělat ani hromadná veřejná setkání ani prezentace a rušila se i většina společenských akcí, takže se prakticky vytratily i příležitosti pro neformální setkávání. Co šlo, tak se samozřejmě přesunulo do on-line prostoru, což bylo určitě lepší než nic, ale plnohodnotná náhrada to nebyla a lidé se začali uzavírat do svých sociálních bublin. I na úřadě byly dny, kdy tam kvůli karanténám skoro nikdo nebyl a všechno jsme museli zdlouhavě řešit na dálku. Navíc mě za ty dva roky zkušenost naučila, že v on-line prostoru se dá celkem dobře koordinovat a jednostranně informovat, ale nedá se v něm skutečně debatovat a vytvořit společnou strategii, která všechny posune o úroveň výš.
Co pro Vás bylo v roce 2021 největším zklamáním?
Myslím, že to byl okamžik, kdy mi došlo, že navzdory své nejlepší vůli i úsilí, energii a času, které do své práce vkládám já i lidé kolem mě, se mi nikdy nepodaří uskutečnit všechno, co obyvatelé očekávají, a dokonce ani všechno z toho, co já sama vnímám jako důležité a potřebné. Většinou je to proto, že na to není dost peněz nebo kvalifikovaných lidí, ale někdy také proto, že se čas a úsilí jednotlivých lidí či institucí míjí a navzájem do sebe nezapadnou, nebo narazíte na někoho, kdo jde otevřeně či skrytě proti
vám a pak je všechno ještě komplikovanější a zdlouhavější. Ale rozhodně si nechci stěžovat. Vím, že zklamání k téhle práci patří a navzdory všemu, co jsem řekla, ji dělám ráda.
Z čeho máte naopak radost? Co považujete za úspěch?
Za velký úspěch považuji například to, že se nám navzdory uvedeným komplikacím podařilo založit svazek na odpady a rozjet Brdskou odpadářskou společnost, i když to samozřejmě nebylo bez nervů a řady překážek. Musím ale upřímně říct, že kolegyně starostky a starostové ze sdružených obcí jsou mi velkou oporou a bez nich by tenhle projekt nikdy nevznikl.
Občas samozřejmě musíme vyvracet i různé fámy a nesmysly, třeba, že společnost vlastním já, nebo výkonný ředitel Jan Marek, nebo že odpady nám ve skutečnosti sváží jiná firma subdodávkou. Fámy se prostě šíří mnohem rychleji než pravdivé informace, to je dokonce i statisticky dokázáno. Osobně se domnívám, že výhody vlastní svozové společnosti docení obce i lidé až později, a možná to bude až v době, kdy už ve vedení města dávno nebudu. Ale právě proto to považuji za úspěch, protože ten směr je správný. Jinak mám velkou radost z toho, že se na obzoru rýsuje dotace na opravu hráze Prostředního rybníka a že máme připravený projekt i na revitalizaci Zadního rybníka pro veřejné koupání, pro ten teď sháníme finance. Také jsem nadšená z toho, jak se osvědčil projekt participativního rozpočtu Nápad pro Mníšek, a kolik našich občanů se do něj aktivně zapojilo. Do budoucna to vnímám jako skvělou inspiraci i pro zařazení řady těchto projektů do řádného rozpočtu města.
Co například řešíte právě teď?
Tak je to třeba plánování projektů na rok 2022, což spočívá v tom, že sedíme se třemi odbory úřadu v jedné místnosti, probíráme schválený akční plán na rok 2022 položku po položce a vytváříme koordinační graf, ze kterého vyplývají nároky na personální a časové kapacity jednotlivých odborů. Snažíme se tím jednak předejít přehlcenosti jednotlivých referentů, a jednak co nejefektivněji plánovat přípravy jednotlivých projektů, protože kvůli covidu nám do letošního roku spadla řada projektů z loňského roku. Minulý týden jsme zase s provozovatelem naší vodohospodářské infrastruktury zahájili proces aktualizace generelů a přípravu na stavební rozšíření čistírny odpadních vod, které nás za pár let čeká.
S místostarostkou Danou Dalešickou a dalšími starosty a starostkami z regionu připravujeme projekt svazkové školy, kromě toho se každý den věnuji i odpadovému svazku a Brdské odpadářské společnosti, kde momentálně řešíme nákup dalšího vybavení z dotací a nabíráme nové zaměstnance.
Co všechno byste chtěla ještě stihnout do konce volebního období?
No, ten seznam je hodně dlouhý, ale pokud mám vypíchnout konkrétní projekty, tak je to určitě výstavba chodníku v Čisovické ulici včetně lávky pro pěší, nový asfaltový povrch Lhotecké ulice od Stříbrné Lhoty na Kvíkalku a rekonstrukce mostku přes Bojovský potok u Restaurace Káji Maříka. Také bych chtěla dotáhnout vítězný projekt komunitního prostoru v předzámčí z projektu Nápad pro Mníšek, který se bezvadně doplňuje s vizí městského architekta Ing. arch. Tlustého na řešení veřejných prostranství. A ještě bych chtěla zažít alespoň jednou kulturní akci bez covidových opatření, třeba Skaleckou pouť, abych měla konečně příležitost se znovu normálně potkávat s lidmi.